Hodně lidí běhá jen díky tomuto běhu, aspoň část roku. Díky za to, stejně jako za propagaci našeho města, které se vyrovná máloco. Toho si je vědom i magistrát a myslím, že ať bude politická konstalace jakákoliv, tento běh bude mít podporu města. Na běh je hrdá i většina ústeckých neběžců, jezdil jsem dost v MHD a neslyšel jsem lkaní na výluky na dopravní omezení. Jasně, že se najdou tací, kterým běh vadí, ale jsou naštěstí dle všeho minoritou. No běžcům nevadil určitě, znáte ty plácy o energii takového davu, jednak je to nevědecké a jednak si ji můžete vyzkoušet na vlastní kůži. Když za zvuků Vltavy probíháte přes modrý koberec místy, kde jindy jezdí auta, Hradební, most, Střekov, nádraží, Tovární, chemička, Svádov a znovu Střekov, most a naposledy doleva.
Nevím, jakou energii cítil němec Pfeiffer, když za to vzal a letěl v čele závodu sám, asi nečetl prognózy. Ústí letos patřilo mezi závody, kam nebyla pozvána organizátory absolutní špička v podobě afrických běžců a běžkyň. RunCzech tak přiznává to, o čem většina pořadatelů mluví vyhýbavě, tedy že vytrvalostní běh má vlastně dvě kategorie. Tohle ale Pfeiffer neřešil, běžel skvěle tempově a hlavně nebojácně, odvážně, prostě sportovně. Žádné schovávání se, rozběhl to na 1:02. Pfeiffer neřešil ani to, že běžel místem, díky kterému dostal Victor Franz Hess Nobelovu cenu, když před 107 lety mu zdejší SPOLCHEMIE posloužila jako místo startu a dodala mu vodík pro jeho balón, ve kterém učinil objev kosmického záření. Pfeiffer byl tou dobou v půlce trasy a jeho výkon měl stále grandiózní parametry. I když v závěru malinko z tempa musel slevit, i kvůli teplému počasí, bylo z toho jasné a naprosto zasloužené vítězství. Tenhle příběh byl vidět. Stovky jiných, neméně báječných, které se odehrávaly za jeho zády, vyprávěli běžci a běžkyně jen svým známým, nebo ani to ne, jen usínali unavení a s úsměvem na rtech. A někteří možná trochu zamračení, že od sebe čekali více, že musí příští rok být lepší a že více naběhají. A to je taky důvod k úsměvu.
Výsledky nemá cenu probírat, sami si je prohlédněte, upozorním jen na čas Pepy Procházky 1:17:54 nebo na druhou štafetu v cíli ve složení Václav Dius a Petr Zuda (1:18:35). Mezi českými ženami dominovala Tereza Hrochová (1996), atletka AK Plzeň (1:17:11). Možná si ji pamatujete i z nějakého přespoláku v okolí, Terezka je odchovankyní AC Česká Lípa a měla před startem u nás v Ústí v nohách náročnou kvalifikaci na MS v běhu do vrchu.
Večer se uklízelo, procházel jsem potemnělým Mírákem, kde se nakládaly na auta stoly, lavice, toalety, kde jiná auta čistila uklizenou vozovku. Nejvytrvalejší z šesti stovek dobrovolníků zvedl poslední neuklizenou houbičku. Ústecký půlmaraton právě skončil.
