Svatba bývá většinou na konci příběhu, já s ní ale začnu. V lednu se tento běžecký pár spojí i formálně. Nezeptal jsem se, zda jsou na programu nějaké běžecké speciality (např. hod tretrou místo kytice). Ale asi žádné vylomeniny nemůžeme čekat, nastávající manželé jsou mimo to, že je to moc příjemný pár, i velmi rozumní. Narazil jsem na to během večera několikrát, běžci jsou většinou trochu “ujetý”, řada z nich si na tom dokonce zakládá, ale po celou dobu rozhovoru se třeba Vítkovi neodlepily nohy od země a nevystoupal kamsi do oblak. Ano, cíle jsou. Velké cíle. Nějaká ta reprezentace, mistrovství Evropy či světa, jo a taky ta olympiáda v Tokiu. Ale že by kvůli tomu začal život podřizující vše běhu? Ani náhodou, běhá dobře a chce běhat ještě lépe, ale neupíná s k tomu jako k jediné věci. Svět není jen běhání. Slyšel jsem dobře? Slyšel. Neměl by běžec být trochu trhlejší? Krčení rameny, úsměv Lucky, ví koho si do života vybrala. No dobrá, tak tedy šup i s tím rozumem do kecek a vybíháme.
Kam nejdřív? Do Sevilly! Ano, spojilo se vám to správně, o tomhle maratónu nám povídal Pepa, včetně pár pikantností. A nepovídal to jenom nám, Vítkovi i jeho trenérovi se myšlenka tak kvalitně obsazeného běhu na konci února, v rozumných teplotách Andaluské zimy, také zalíbila. Zkusí si tady zaběhnout kvalitní čas, snad i limit na Mistrovství Evropy. Kolik bude? Není stanovený, možná 2:18 nebo něco trochu kolem. Sezóna se tak rozhýbe trochu jinak, než v jiných letech. Jen zimní příprava bude stejná, objemy v okolí Liberce a Hrádku, běh do práce po silnici, kličkovaná mezi auty, zvedání čelovky do polohy “já jsem tady, nepřejeď mě!” a nějakých těch 150 km týdně. Lucka mezitím míří do školy za svými žáky a doufá, že tyto silniční vložky dopadnou dobře jako už stokrát doteď. Pak zrychlování, úseky, kopečky, odrazy, spousta odrazů. Mezitím samozřejmě i běžky na Bedřichově. To už se ale letenky do Španělska vyhřívají na stole a únorové slunce dělá z černého inkoustu zlatý. Pusa před odletem a konečně k oblakům, v životě je plno pohoří, která budou muset zdolat, ale teď se zdají tak malá, z výšky deseti kilometrů, Alpy, Pyreneje…
Pořadatelé závodu v Seville na přání Lucky stanovili termín závodu na 25. února, jarní prázdniny na Liberecku jsou od 26. 2., takže ať běh dopadne jak dopadne, ten týden bude vyplněn pohodovým poznáváním. Je to svatební cesta? Nedívejte se tak na sebe, jasně že je. Jak se bude sezóna dále vyvíjet, záleží na výsledku ze Sevilly. Vítek chce určitě nějaké vrchy, porážel už letos bez speciálního tréninku vrchaře a podpora od svazu za reprezentaci pomůže v přípravě. A ta olympiáda v roce 2020, co je na to potřeba? Snaha uzpůsobit přípravu bude a něco více? Soustředění v teple a příslušné nadmořské výšce, speciální regenerace, přehodit běh na první kolej, ze které přece jen jedou vlaky do Tokia rychleji a bez přesedání. To je ale problém, lístek do takového vlaku něco stojí, a zatímco do fotbalových klubů putují ohromné dotace ze státního rozpočtu, běh nikoho nezajímá. Jo, kdyby se našel sponzor, který poskytne na dva roky jistotu, tak se do toho opře. Ale na dveře nikdo neťuká, tak nezbývá než věřit v olympijský sen od stolu z přípravy výroby továrny hliníkových komponent, stejně jako si ho dosnila do konce Ivana Sekyrová od katedry.
Díky za posezení, díky za zajímavé popovídání. Ať se daří.
